Dějiny

Spolek Adalberta Stiftera založili vědci, umělci a spisovatelé z Prahy a území Sudet v roce 1947 v Mnichově. Spolek zorganizoval první Letniční kulturní dny (Pfingst-Kulturtage) ve městech Bad Aibling (1948) a Bayreuth (1949). Z počátečního spíše obecně kulturního zaopatřování odsunutých Němců se vyvinul v kulturní institut, jenž je od roku 1952 institucionálně podporován německou vládou.

Po násilném ukončení Pražského jara v létě 1968 Spolek vytvořil ve spolupráci se spolkem InterNationes „Československou kancelář“ na pomoc českým a slovenským emigrantům. Od pádu Železné opony v roce 1989 se spolek řadí mezi zprostředkovatele německo-české kulturní výměny. V letech 1994-2016 zřídil společně s německými a českými institucemi Uměleckou cenu česko-německého porozumění. Od roku 2020 uděluje společně s Institutem pro studium literatury Cenu Otokara Fischera.

Výstavy

Spolek Adalberta Stiftera koncipuje výstavy zaměřené na kulturní historii českých Němců. K nejúspěšnějším patří výstavy napříklas o císaři Karlu IV., výtvarníku Emilu Orlikovi, spisovatelích Adalbertu Stifterovi a Franzi Werfelovi, pedagogu Janu Amosi Komenském, o umělcích ve službách císařsko-královské válečné propagandy a také o Praze coby centru emigrantů třicátých let 20. století a literárním městě dvou jazyků.

Publikace

Spolek Adalberta Stiftera vydal rovněž reprezentativní řadu uměleckých publikací o umělecké a kulturní historii českých zemí. Naposledy vypracoval společně s germanisty z univerzit v Olomouci, Praze a Výmaru knihu „Handbuch zur deutschen Literatur Prags und der Böhmischen Länder“ [Příručka k německé literatuře Prahy a českých zemí] (J.B. Metzler 2017) a ve sborníku „Zwischen Trauer und Triumph. Das Jahr 1918 in der mitteleuropäischen Literatur“ [Mezi smutkem a triumfem. Rok 1918 ve středoevropské literatuře] (Friedrich Pustet 2018) připomněl zobrazení konce první světové války v literaturách střední a jihovýchodní Evropy.